UKÁZKA Z TEXTŮ REVUE ARCHEA 2021
© PETR LISÝ
Následující pasáže jsou ukázkou z textů "Tavicí kotel kolektivní transformace" a "Stíny českého kolektivního nevědomí", sepsaných pro revue Archea 2021 - Obrazy doby. Jak vyplývá z názvů, autor se v nich pokouší o zachycení archetypických dominant české národní povahy, a to s důrazem na jejich stínové aspekty. Prezentaci této problematiky opírá zejména o analýzu nejvýznamnějších horoskopů české kolektivity. Prostřednictvím astropsychologických úvah nad tranzity vůči těmto horoskopům rovněž hledá důvody nedávného vyhřeznutí kolektivního Stínu, k němuž v české společnosti v nedávné době došlo.
Obecně lze konstatovat, že jsme zhruba v polovině druhé dekády 21. století napříč westernizovaným světem zaznamenali skokový nárůst podpory nezodpovědného a radikálního populismu. Domnívám se, že vzhledem k intenzitě a iracionalitě tohoto jevu můžeme oprávněně hovořit o vyhřeznutí kolektivního Stínu či kolektivní psychóze. Na úrovni jednotlivých států se jednalo o situaci, v níž významná část společnosti propadla regresi na historicky starší, již zdánlivě překonaná stadia vlastního vývoje, jejichž nezpracované zbytky jsou nadále součástí hlubších vrstev národního nevědomí. To se markantně projevilo v podobě zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a při britském referendu, jehož výsledkem bylo rozhodnutí vystoupit z Evropské unie. V obou případech těsně převážil sentimentální příklon k izolacionismu, který obě země vyznávaly v jistých obdobích své minulosti. Do téže kategorie spadái vítězství antidemokratického bloku Zeman – Babiš v českých volbách na přelomu let 2017 a 2018 a jeho následná snaha o znovunastolení uzavřené společnosti, jež zde existovala před rokem 1989. Společný rys této sociopolitické regrese napříč kulturami přitom představuje důraz na archaické vrstvy kolektivního nevědomí kmenového typu, který se projevuje v podobě zesílení nacionalismu, xenofobie a rasismu, a také v atavistickém příklonu k siláckým bezohledným vůdcům slibujícím jednoduchá řešení složitých problémů. Rétorika a autostylizace, kterou občané pod vlivem této kolektivní psychózy od populistických vůdců požadují, je kombinací archetypických postav Spasitele a Vůdce tlupy či kmene s jeho barbarským siláctvím, bezohledností, narcismem a troufalostí. Volba těchto vůdců je pak kolektivně opět záležitostí ryze emocionální a sentimentální, neboť celé početné vrstvy obyvatelstva zde hlasovaly zcela proti logice svých přirozených zájmů (aniž by si ovšem tuto skutečnost ve své zaslepenosti uvědomovaly). Reagovaly na emocionální hesla oslovující vrstvu národního nevědomí spjatou s nedávnou historií: Trumpovo „Učiňme Ameriku opět velikou!“ odkazovalo na vrcholy velmocenské éry USA v průběhu 20. století, zastánci Brexitu v čele s Borisem Johnsonem vzývali epochu britské „nádherné izolace“, zatímco Babišův slogan „Makat a neblábolit!“ evokuje komunistický kult práce a dělnické třídy a perzekuci intelektuálních elit. Rovněž je charakteristické, že tito voliči vesměs nejsou schopni svou podporu radikálních populistů racionálně obhájit. Tranzit Pluta přes konjunkci Uran-Neptun v horoskopu ČR v době parlamentních a prezidentských voleb v letech 2017 a 2018 nás postavil před hotovou věc: jsme chtě nechtě nuceni čelit kolektivnímu zatmění „sametových“ hodnot a ideálů. Spouštěcím mechanismem tohoto procesu byla migrační krize, v níž rozhodující část populace hystericky odmítla hledat čestnou střední cestu mezi ochranou hranic a inkluzí, jak by se slušelo v případě skutečně otevřené společnosti. Logickým důsledkem byl politický a společenský regres na úroveň uzavřené společnosti, a to se všemi příslušnými negativními důsledky. Nikdy dříve se česká svobodná společnost nepřiblížila totalitním poměrům před rokem 1989 v tolika ohledech a v takové míře, jako se tomu stalo v posledních třech letech. Komunisté jako strana mají poprvé od listopadového převratu přímý podíl na centrální vládě a v nejvyšších státních funkcích působí – nominálně v barvách jiných politických uskupení – řada lidí s temnými vazbami na minulý režim. Ovšem ještě nápadnější je podobnost vládních politiků střední generace se stranickými kádry osmdesátých let, ať už jde o styl oblékání, komunikace, anebo – a to především – uvažování. Bohužel včetně kořistnického stylu zemědělství, preference těžkého průmyslu a zahraničněpolitické orientace na někdejší komunistické velmoci Rusko a Čínu. Ze strany mocenského bloku Zeman – Babiš jsme svědky bezprecedentního a soustavného frontálního útoku na občanskou společnost, snahy o nahrazení skutečné pluralitní demokracie takzvanou slupkovou demokracií a kleptokracií a o zavedení mafiánsko-korporátního státu. Převládající zpátečnický duch totalitních osmdesátých let ve vládnoucí garnituře navíc představuje obrovský problém v situaci, kdy země čelí ekonomické krizi způsobené pandemií a výzvám spojeným s nutností reagovat na změny klimatu, neboť tyto „staré struktury“ jsou habituálně neschopny zmíněné problémy vůbec pochopit, natož na ně adekvátně reagovat (o zájmu řešit je ani nemluvě). Politické hazardérství voličů z let 2017 a 2018 nás tak v budoucnu přijde nesmírně draho i ekonomicky – a to stále ani není jisté, zda se stávající antidemokratický blok v letošních parlamentních volbách (2021) vůbec podaří demontovat. |