VIZIONÁŘSKÝ SVĚT h. r. gIGERA
V ZRCADLE HOROSKOPU
© Milan Hanuš
Tento text byl púvodně publikován v revue Archea 2019. Použito se svolením autora. Text je určen pouze pro studijní účely a bez souhlasu jej nelze jinde přetiskovat.
Do vizionářského světa H. R. Gigera jsem byl zasvěcen pozoruhodnou knihou s názvem Moderní výzkum vědomí a chápání umění. Mám ji spojenou se vzpomínkou na setkání s jejím autorem Stanislavem Grofem, jež se uskutečnilo v rámci České transpersonální konference v roce 2016, kde měl úvodní vystoupení. Mluvil v něm o „nové kartografii lidské psyché“, o radikálním rozšíření dosavadních představ o duševní oblasti života, která sahá daleko za hranice našeho narození až do perinatální sféry, jež je vstupní branou do ještě hlubších vrstev kolektivního nevědomí. Předtím Stanislav Grof svým klidným, věcným a zároveň charismatickým způsobem všem přítomným sdělil, že materialistické vědě odzvonilo, protože narazila na své vlastní limity. A doložil to mnoha příklady osobností, které se staly reprezentanty nové vědy zabývající se výzkumem vědomí, transpersonální psychologií nebo archetypovou kosmologií. Po přednášce jsem se vydal ke stánku s právě vydanými knihami autorů, o nichž byla řeč, a mou pozornost okamžitě upoutal obraz na obálce jedné z nich. Byla to zmiňovaná „gigerovská“ publikace a já nemohl spustit oči z obrazu tajemné ženské bytosti, která jako by se vynořila z hlubinné dimenze života, o níž Stanislav Grof právě hovořil ve své přednášce. Vizionářský svět H. R. Gigera jsem do té doby neznal a kniha mě přitahovala působivým obrazem, ale také neobvyklým obdélníkovým tvarem připomínajícím formát fotoalba. Když jsem tohle „fotoalbum“ otevřel, zkoprněl jsem. Pohled na Gigerovy obrazy byl pohledem do démonologie lidské duše, ale nejen té umělcovy. Nabízel se mi nevábný pohled do nemocné duše současné „strojové“ civilizace a moderního lidstva. Když můj „kulturní šok“ odezněl, zjistil jsem, že kniha je výjimečná nejen bohatým obrazovým doprovodem, který obsahuje také Grofovy kresby a díla jiných vizionářských malířů inspirovaných psychedelickými prožitky a stavy rozšířeného vědomí (Roberto Venosa, Alex Grey, Martina Hoffmanová, A. Andrew Gonzales ad.). Mimořádná je především svým celkovým pojetím a záměrem. Je známo, že Stanislav Grof zasvětil svůj život rozsáhlému výzkumu neobvyklých stavů vědomí a transpersonálních prožitků s pomocí psychedelik i holotropního dýchání a vydal o tom mnoho knih. Svým výzkumem rozšířil hranice lidské psyché a vnitřního světa o perinatální oblast a vytvořil koncept čtyř základních prožitkových vzorců (bazálních perinatálních matric). Tentokrát se však vydal novým směrem. Rozhodl se svůj koncept použít v rámci hlubinně psychologického výkladu díla a osobnosti konkrétního umělce. Volba padla právě na Hansruedi Gigera, Grofova blízkého přítele, jehož tvorba je silně inspirována transpersonálními prožitky. Vznikl tak text, který je fascinující podobně jako Gigerovy obrazy, ale ve zcela jiném duchu, v umění interpretace. Grof v Gigerových vizích odhaluje zachycení drastických prožitků, prvků násilí i úzkostných emocí, které mají svůj zdroj v dynamice perinatálního procesu, jež je svébytnou obdobou vnitřního procesu transformace. Zároveň v Gigerově díle spatřuje symbolické zrcadlo civilizační psychopatologie dnešního světa, který rovněž prochází bolestným transformačním procesem, avšak probíhajícím na kolektivní rovině. Obě interpretační roviny jsou natolik citlivě a zasvěceně rozvíjeny, že Grofův výklad v synergii s Gigerovými obrazy přináší zcela nevšední čtenářský zážitek. Zaujetí knihou nakonec vykonalo své. Přivedlo mě na myšlenku nahlédnout do ještě jednoho symbolického zrcadla, totiž do Gigerova horoskopu, a pokusit se – přirozeně díky knihou získané inspiraci – o astropsychologický výklad umělcovy osobnosti a díla. Hans Ruedi Giger 5. 2. 1940, 16:45 MET, Chur (Švýcarsko) systém domů: Koch, program: Sarastro Gigerův horoskop má tvar vědra s rozlomeným držadlem.* Povšimněme si nejdříve „vědra“, základních dispozic a rysů Gigerovy osobnosti. Součástí vědra jsou všechny osobní i generační planety, jeho okraj pak tvoří zemský trigon Luny a Urana z 6. do 10. domu, což je konstelace, z níž vyplývá značný duševní svéráz jako základní rys Gigerovy osobnosti. Duševní prožívání reálného světa (Luna) je něčím zvláštní, jedinečné, odchýlené od normálu (Uran), a proto zřejmě Giger působil trochu podivínským dojmem. Důležitou součástí vědra je také kvadratura Slunce/Uran, která ukazuje na Gigerův „prométheovský komplex“, nutkavý sklon přesáhnout svými snahami obvyklé hranice a měřítka. Ten bývá spojen s objevitelstvím, novátorstvím, excentričností, vizionářstvím, ale také s nebezpečím rozpolcenosti, rozštěpu vědomí a krizí identity. Jupiter v domicilním 9. domě spolu s MC v Beranu vnáší do Gigerovy osobnosti vášnivé hledačství a průkopnického ducha. Venuše v 9. domě v Rybách je známkou uměleckého talentu, tvořivé imaginace, bohaté fantazie, vybraného vkusu, estétství a kultivovanosti. Luna v 6. domě v Kozorohu v trigonu s Uranem tvoří „zemitý“ kontrapunkt k „vodní“ Venuši v tom smyslu, že Gigera vybavuje enormní pracovitostí a citem pro materii, řád a dokonalost formy, spojenými s technickou vynalézavostí a originalitou. Slunce společně s Merkurem v 7. domě ve Vodnáři (Slunce vládne v 1. domě, Merkur v 11. domě) poukazuje na potřebu nezávislosti, autonomie, a zároveň na důležitost rovnocenného partnerského vztahu a přátelských i společenských styků.
„Vědro“ Gigerovy složité osobnosti má však dominantu v konjunkci dvou nejvýše postavených planet, Saturna a Marta, stojících společně s Dračím ocasem ve Středu nebe. Díky jejich nadřazenému postavení bychom mohli tuto konjunkci označit za určující faktor Gigerova osobnostního založení, který sahá hluboko do jeho osobní minulosti. Konjunkce těchto protichůdných planet a principů svědčí o tom, že „martovské“ instinktivní síly spojované s agresivitou, bojovností, sexualitou a sebeprosazením se ocitají pod „saturnským“ omezujícím vlivem. Saturn symbolizuje sílu kolektivních měřítek a norem, které mohou mít na jedince formující i deformující vliv. V tomto spojení funguje hlavně jako represivní faktor. Svět je pro Gigera plný „saturnských“ potlačujících mechanismů, jež vyvolávají stísňující pocity a (ve spojení s Plutem) obsedantní představy. Výmluvně to dosvědčuje autoportrét nazvaný Biomechanoid II. Giger se v něm zobrazil v bizarní podobě zakrslého válečníka s indiánským perem zastrčeným za železnou obruč na hlavě a pažemi v podobě samopalů (Mars), který je uvězněn v jakémsi mechanismu připomínajícím kovový lis (Saturn). Zajímavé je, jak se „válečník“ Giger se svou psychickou situací „uvěznění“ vyrovnává. S cigaretou v ústech má zavřené oči - je zřejmě na cestě do svého nitra, do embryonálního stádia své existence, které ostatně „válečník“ svým zjevem připomíná. Nad jeho groteskní postavou je na „saturnské kleci“, v níž vězí, vyryto výtvarníkovo jméno – jde totiž o plakát určený pro galerii, v níž probíhala Gigerova výstava. Je to tedy jakýsi sebeironický „oficiální portrét“ určený pro veřejnost a zároveň obraz osobně prožívané tematiky Mars/Saturn, z níž vyplývá, že Giger byl určitě velmi citlivý na jakékoli způsoby omezování, represe, utlačování či pohlcování (Saturn). Zároveň byl fascinován zbraněmi (Mars), k čemuž se také sám přiznával. Dá se proto předpokládat, že každé setkání s otevřeným i skrytým násilím v individuálním či kolektivním měřítku v něm zajisté silně rezonovalo, protože mu připomínalo jeho osobní problém, který se pokusil řešit ponorem do hlubin vlastního nitra. Vraťme se nyní k základnímu tvaru Gigerova horoskopu, v němž hraje klíčovou důležitost držadlo vědra, které je rozlomené mezi trojici pomalých a transformačních planet: Pluta a Cheiróna ve 12. domě a Neptuna ve 3. domě. Pomalé planety v pozici držadla představují ohniska energie, které působí jako „vis maior“, mocné a neosobní (autonomní) psychické síly či „osudové“ faktory, které nemá vědomé Já pod kontrolou, ale přitom je nuceno se s nimi v té či oné podobě konfrontovat. Tyto síly jsou spouštěčem hlubokých transformačních procesů, ale mohou být i zdrojem psychických či psychospirituálních krizí a poruch. Jako držadlo vědra má nejsilnější pozici Pluto, a to jednak tím, že je nejblíž ascendentu ve Lvu (orbis 7°), a dále tím, že tvoří široký kvadrát s náročnou konjunkcí Saturn/Mars. Pluto zintenzivňuje napětí a tlak neovladatelných mechanismů (Saturn) i agresivních a sexuálních impulsů (Mars), které evidentně klesly do hlubokého nevědomí a proměnily se do děsivé podoby hydraulických strojů, různých „vetřelců“ a démonů smrti s falickými symboly. 12. dům býval v tradiční astrologii nazýván domem „skrytých nepřátel“, což v astropsychologickém slovníku znamená, že je to oblast „psychického podsvětí“, temných zákoutí lidské duše, nejhlubších traumat, bolestných prožitků, potlačených agresí i strachů, slabostí, perverzních a morbidních sklonů, osobního i kolektivního Stínu. Nachází-li se zde Pluto v pozici držadla vědra, není možné se náročné a nebezpečné cestě do psychického podsvětí vyhnout. Na výběr měl Giger jenom to, zda onu cestu podnikne dobrovolně a na vlastní riziko, nebo nedobrovolně za cenu podlehnutí utkvělým představám a vlastní posedlosti. Pod mocným vlivem Pluta v pozici držadla vědra se odhodlal k sestupu až do hlubokých vrstev psyché a vynesl na denní světlo „obrazy z pekla“, děsivé satanistické výjevy, archetypické obrazy a vize mající na běžné vědomí otřásající a hrůzyplný účinek. Při těchto sestupech do podsvětí zakoušel Giger mučivé pocity i jiné prožitkové vzorce, které se vážou zejména ke kvadratuře Pluta se Saturnem, tj. k druhé („saturnské) a třetí („plutonské“) bazální perinatální matrici. Postavení Pluta ve 12. domě v exponované pozici držadla vědra přinutilo Gigera také k tomu, aby pohlédl do děsivé tváře kolektivního Stínu, která zůstává pro běžné smrtelníky skrytá a nedostupná. Tento stín vrhá industriální, technologicky neobyčejně vyspělá a zároveň zmechanizovaná civilizace, která zasahuje do lidské intimity a svou všudypřítomností vyvolává v kolektivní duši úzkost, neboť útočí na samu podstatu života. Pod vlivem plutonské energie Giger sestoupil až ke kořenům této kolektivní úzkosti, která v něm zrodila obraz zvláštního, lidsky nedovyvinutého stvoření v zajetí strojů s příznačným názvem Biomechanoid, anebo děsivý obraz zpola umělých bytostí, které se „erotomechanicky“ ukájejí v monstrózních strojích poskytujících sexuální vzrušení. Z „plutonské“ civilizační úzkosti prožívané umělcem s mimořádnou intenzitou se zrodila drtivá většina Gigerových obrazů a každý z nich tvoří střípek mocného a ohrožujícího kolektivního Stínu. Povšimněme si krátce i harmonických aspektů Pluta. Trigon s Jupiterem v 9. domě ukazuje na Gigerovu schopnost své zkušenosti a poznatky z „cest“ do perinatálních i kolektivních hlubin nevědomí intelektuálně a filosoficky uchopit, dát jim podobu myšlenkových úvah, včlenit je do celkového světonázoru. Svědčí o tom knihy, články i rozhovory, které umělec publikoval. Široký trigon s Venuší (9°) naznačuje, že Giger byl také fascinován ženstvím a ženským světem. Venuše ve spojení s Plutem a v konjunkci s Černou Lunou svědčí o dvojznačnosti této fascinace – Giger cítil, že ženství hluboce souvisí s mystériem života, ale stejně tak podprahově vnímal, že ve své stínové podobě disponuje ženská síla i sexualita zvláštní mocí, která mužskou psýchu ohrožuje a vyvolává v ní hrůzu. V Gigerových obrazech ženských démonů, čarodějnic a fantomů je zachycena především tato temná stránka ženství, která je však zvláštním způsobem estetizována. Venuše v Rybách ve spojení s Neptunem způsobuje, že Giger má potřebu temnotu a ošklivost výrazně estetizovat a vtisknout i obscénním či obskurním scénám estetickou působivost a uhrančivost. Přejděme nyní k druhému držadlu vědra, kterým je Cheirón ve 12. domě v Raku. Cheirón ukazuje svým postavením na povahu nejhlubšího zranění a traumatu. Dvanáctý dům se v astropsychologii někdy nazývá „říší matek“, což je výstižné označení zejména tehdy, když se v něm nachází znamení Raka, jako je tomu v případě Gigerova horoskopu. Znamená to, že v tomto domě vládne Luna, která zároveň vůči Cheirónovi zaujímá aspekt opozice. Luna je tím pádem „chronicky“ zraněná a konstelace ukazuje, že podobně „zraněný“ a citově komplikovaný byl nejspíš i Gigerův vztah s matkou. Gigerovo trauma se týká mateřského (a zároveň kosmického) lůna vnímaného jako zdroj veškerého života (12. dům v Raku). Při opozici Cheiróna a Luny je „říše matek“ nehostinná, mateřské lůno je vůči životu macešské, chladné, v podstatě nepřátelské. Primární pocit bezpečí, ochrany, důvěrného spojení s veškerenstvem je narušen a duše se v takové situaci cítí jako sirotek, který však má vyvinutou empatii s utrpením světa a s podobně postiženými bytostmi. Vnitřní svět, do něhož Giger ponořením se do „plodové vody“ nevědomí vstoupil (a který je podobenstvím našeho světa), je chladný, zraňující, nemilosrdný a život ohrožující jako lůno macechy. Jelikož je Cheirón v trigonu s Černou Lunou, zdá se toto zranění být opravdu nezhojitelné. V tomto světě čekají děti v „porodním stroji“ na vystřelení (obraz Porodní stroj), nebo se v „porodním stroji“ rodí mrtvé, anebo jsou v hekatombách mučeny či utráceny (cyklus obrazů Krajina). Čelit těmto krutým obrazům a mučivým pocitům, které vycházely z vlastního perinatálního traumatu, nebylo určitě snadné a není se co divit, že své pocity z odcizeného, krutého a nepřátelského světa Giger patrně nikdy zcela nepřekonal. Třetím držadlem vědra je Neptun stojící ve třetím domě v opozici k Venuši a v kvinkunxu na konjunkci Saturn/Mars. V tomto postavení působí Neptun jako neosobní síla (daimon) podněcující k vytváření vnitřních obrazů (Venuše) a jejich vyjadřování (3. dům). Tento daimon obraznosti a tvořivosti stojí za Gigerovým „osudovým voláním“ dát se do služeb tvůrčího procesu, obětovat osobní život ve prospěch tvořivé imaginace, vnitřních představ a jejich ztvárňování. Vyrovnat se s mocným náporem obraznosti však pro Gigera zřejmě nebylo vůbec jednoduché, neboť živé fantazie, sny, působivé obrazy, silné vjemy a vize pro něj učinily vnitřní svět přitažlivějším a reálnějším než ten vnější. Přebývání ve světské rovině života bylo pro Gigera zřejmě těžké, mohl si v normálním světě připadat jako cizinec či „mimoň“ (Neptun kvinkunx Saturn/Mars na MC). Umělcův daimon také mohl způsobit, že se tvorba stala vášní a on se nechával proudem tvořivé imaginace strhnout a zcela pohltit. Někdy se té daimonické síle říká genialita, jindy „muka obraznosti“ nebo šílenství, a je zcela jisté, že Giger o tenké hranici oddělující jedno od druhého věděl, a zřejmě se na její hraně i pohyboval. Svědčí o tom fascinující iluzivnost Gigerových vizí, jejichž halucinační působivost sugeruje mrazivý pocit skutečna. Mnohé z nich jsou inspirovány stavy rozšířeného vědomí, do nichž se dostával typicky neptunským způsobem, totiž prostřednictvím psychedelických experimentů. V těchto vizionářských obrazech se také objevuje esoterní nebo náboženská symbolika prozrazující hluboký zájem o spirituální rovinu života. Numinózní „satanské“ obrazy ukazují na to, že posvátno je vnímáno a prožíváno ve své temné, démonické a děsivé podobě. Daimon imaginace (Neptun) učinil z tvořivého procesu nástroj, jehož prostřednictvím měl umělec Giger dospět (a to i za cenu osobních obětí, které tvorba vyžaduje) až k „branám ráje“, ke „spásné“ transcendentní dimenzi života. Žel, nedospěl tam (jak naznačuje i závěrečné slovo Stanislava Grofa). Samotné jeho dílo je obrazem toho, že navzdory „navštívení daimona“ mistrovství a geniality zůstal vězet v podsvětním labyrintu kolektivních úzkostí. Gigerovo cheirónské zranění bylo, zdá se, opravdu nezhojitelné. * Tvar horoskopu nazývaný „vědro“ odpovídá situaci, kdy většina planet je nakupena zhruba v jednom jeho polokruhu, zatímco v protější polovině se nachází „držadlo vědra“, tj. jedna či dvě planety (v Gigerově případě Neptun a Pluto, plus planetka Cheirón). Planeta či planety v pozici držadla vědra, v našem případě „rozlomeného“ na dvě, resp. tři části, reprezentuje archetypickou energii, jež je od zbytku osobnosti výrazně oddělena a jejíž integrace představuje pro nositele horoskopu celoživotní téma. |