eDITORIAL REVUE ARCHEA 2023 „HLUBINY NEVĚDOMÍ“

Vážení čtenáři,

po dvou letech si vám dovolujeme předložit nové číslo revue Archea, v pořadí třetí. Zdá se, že doba dvou let vykrystalizovala jako časový úsek, který redakční kruh našeho sborníku potřebuje na to, aby přivedl na svět jeho další číslo. Doufejme tedy, že tuto periodicitu dokážeme udržet i do budoucna, neboť příprava každého vydání vyžaduje řadu měsíců soustředěné práce.

Podtitul aktuálního čísla zní „Hlubiny nevědomí“. Lze totiž říci, že povaha mnoha kolektivních dějů, jež se nám v současnosti odehrávají před očima a často se u nich zdá, že postrádají logický smysl, je podmíněna hlubinami kolektivního nevědomí, jež dle C. G. Junga obsahují historii celého lidstva. Zakladatel soudobé astropsychologie Dane Rudhyar spojil oblast kolektivního nevědomí s Uranem, Neptunem a Plutem – třemi transsaturnskými planetami, jež byly postupně objeveny v průběhu novověku. Jsou to zejména vzájemné aspektové cykly těchto pomalých planet, jež nám umožňují detekovat obrysy spirálních vzorců napříč historií, a tedy alespoň v náznacích chápat, proč se duch určitých období minulosti „navrací“ či připomíná právě tehdy, kdy se tak děje. Právě pro přiblížení působnosti cyklů těchto tří planet si Richard Tarnas, který představil dosud nejpropracovanější astrologický pohled na dějiny západní civilizace, vypůjčil od Ruperta Sheldrakea, autora teorie morfické rezonance, heslo „přítomnost minulosti“.

V Archee 2023 se zaměřujeme především na symboliku dvou nejvzdálenějších astrologických planet, Neptuna a Pluta, jejichž význam je prozatím jen částečně prozkoumán a není snadné jej postihnout a uchopit. Text Petra Lisého „Konjunkce Neptun – Pluto a kořeny nové epochy“ v rubrice Anima Mundi pojednává o konjunkci obou planet, jež se odehrála na konci devatenáctého století, a o některých jejích projevech na poli tehdejšího výtvarného umění, literatury, filosofie a politických ideologií. V závěru se autor pokouší doložit zmiňovanou „přítomnost minulosti“, konkrétně ducha období fin de siècle, v naší ideové a geopolitické současnosti. Tato studie tvoří esejistický diptych s textem „Dionýsos z pohledu archetypové astrologie“, který jí předchází a celé číslo otevírá. V úvodu tohoto článku čtenář v případě potřeby nalezne stručnou charakteristiku obou astrologických archetypů, na něž se zde zaměřujeme. Text se věnuje skutečnosti, že mytická postava řeckého boha Dionýsa bývá v astropsychologické literatuře spojována tu s Neptunem, tu s Plutem, a pokouší se nalézt vysvětlení této inkonsistence a poněkud osvětlit nejasnou linii, na níž zde oba archetypy hraničí.

Text Danea Rudhyara „Planety kolektivního nevědomí“ je ukázkou z knihy Astrologie osobnosti, vydané v nedávné době nakladatelstvím Trigon. Právě tato pasáž z díla, původně publikovaného v roce 1936, obsahuje první nástin pojetí Urana, Neptuna a Pluta jako reprezentantů kolektivního nevědomí, které se později napříč soudobou astrologií významně ujalo. V rubrice Excerpta ji doplňuje část zasvěceného doslovu překladatele knihy Jindřicha Veselého, jež nám Rudhyarovu osobnost a dílo představuje v potřebných širokých souvislostech.

Stať matematického fyzika Williama Keepina „Astrologie a nová fyzika: Propojování posvátných a sekulárních věd“ se zaobírá fascinujícími úvahami nad principy implikátního a explikátního řádu či fraktální geometrie a nad způsobem, jak tyto vědecké teorie podporují nárok na legitimitu astrologie. V přednášce z roku 1994 autor uvádí, že astrologie není v rozporu s žádnými vědecky ověřenými fakty, nýbrž pouze se souborem domněnek, jež jsou dlouhodobě za vědecká fakta považovány. Předestírá tak úvahy o skryté hlubinné tkáni, jež astrologii umožňuje fungovat oním synchronistickým způsobem, jehož konkrétní příklady revue Archea pojednává. Původní rozsáhlý text je v rubrice Stati a úvahy doplněn brilantním dovětkem „Indrova síť a astrologie“, který autor sepsal v roce 2009.

Vrátíme-li se k tematice Neptuna a Pluta, předkládá Archea 2023 i konkrétněji zaměřené texty z pera Milana Hanuše. V rubrice Reflexe se nachází příspěvek „Můj život s Neptunem: Osobní i generační poznámky k horoskopu“, který nabízí pohled na působení zmíněného planetárního archetypu v osobním životě autora.

Druhý článek M. Hanuše nazvaný „Fenomenologie smlouvy s ďáblem“ spadá do rubriky Hermeneutické studie a již z jeho názvu vyplývá, že je naladěn na plutonskou notu. Jedná se o výkladový esej inspirovaný shlédnutím českého filmu Arvéd, který originálním způsobem zprcovává zneklidňující životní příběh prvorepublikového hermetika J. A. Smíchovského. Vzhledem k tomu, že se dle názoru redakce jedná o jeden z vrcholných počinů české kinematografie posledních let, věnujeme mu v tomto čísle ještě další příspěvek v podobě rozhovoru, který nám laskavě poskytl jeho režisér Vojtěch Mašek.

Plutonskou stránku naší současnosti, jež se odráží v soudobé polykrizi, mocenských bojích i existenciálních výzvách, pak v obecné rovině reflektuje meditativní úvaha Martina Nawratha s názvem „Imaginace jako nejzazší živé“.

Do kontextu tohoto čísla lze jistě zahrnout i alchymii, neboť se jedná o disciplínu usilující o spirituální (Neptun) transformaci (Pluto). Jeho závěrečný text z pera Petra Kalače je věnován výkladu jednoho pozoruhodného díla významného českého malíře Jana Kristoforiho, a to právě z perspektivy tradiční alchymie.

Vedle ideového obsahu (slovo) jsme se i tentokrát pokusili o reprezentativní vizuální úroveň čísla (obraz). Barevné příloze dominují reprodukce výtvarníků symbolismu, o nichž částečně pojednává esej o vlivu konjunkce Neptuna a Pluta na kulturu konce devatenáctého století. Prominentní prostor je věnován polozapomenutému géniovi raného českého symbolismu Maxmiliánu Pirnerovi, neboť jeho díla z dané doby zobrazují jejího ducha neobyčejně výstižně. Dále oživují naše texty reprodukce prací ideově spřízněných výtvarníků Lenky Jirkové Táborské a Jana Pražana, tak jako tomu bylo i v předchozích číslech. Vedle toho jsme při volbě ilustrací tentokrát více čerpali z volných zdrojů, jež naše doba nabízí. Děkujeme Karlu Jeriemu za poskytnutí kresby D. Rudhyara, jehož fotografie nejsou běžně k dispozici, a Dokumentačnímu centru českého hermetismu za kresbu J. A. Smíchovského od Jiřího Wowka. Děkujeme též Galerii hlavního města Prahy za poskytnutí svolení k reprodukci obrazu M. Pirnera Hekaté a Muzeu umění Olomouc za totéž v případě obrazu Pohřeb víly.

Závěrem mi dovolte jménem redakce poděkovat vám všem, kteří jste se na vzniku druhého čísla revue Archea podíleli tím, že jste různými částkami tento projekt podpořili v rámci crowdfundingové kampaně na webu Startovac.cz. Děkujeme rovněž všem autorům a překladatelům za jejich texty, jakož i členům a spolupracovníkům redakčního kruhu za práci a pomoc. Jmenovitě bych opět rád poděkoval Martinu Urbánkovi za grafickou přípravu čísla, Jakubu Hlaváčkovi z nakladatelství Malvern za hladké ediční partnerství a Václavu Dejčmarovi za sponzorský příspěvek. Pevně doufáme, že nám zachováte přízeň i do budoucna.
 
Přejeme vám podnětné čtení!

V úctě

Šéfredaktor